KOŇSKÝ SVĚT

ANATOMIE KONĚ

deviantart

KOSTI A ZUBY
Kostra všech příslušníků čeledi koňovitých (equidů) je postavena pro rychlost a odolnost. Všichni divocí equidi se pohybují po rozsáhlých plochách otevřené travnaté stepi. Aby mohli uniknout nepřátelům, rychle běhají a mají výjmečně ostrý zrak. Koňská lebka musí být dostatečně velká na to, aby se v ní umístila čelist s celou baterií stoliček a zubů třenových (třeňáků), které jsou zapotřebí pro žvýkání trávy.
Páteř zpevňuje hřbet, hrudní koš chrání srdce a plíce a kosti končetin jsou značně dlouhé. Významným rozlišovacím
znakem equidů je to, že stojí a pohybují se pouze na jednom prstě na každé končetině. Tento prst odpovídá u lidí třetímu prstu na ruce nebo na noze. Druhý a čtvrtý prst jsou u koně redukovány na malé kůstky a první a pátý prst zmizely docela. Novorozené hříbě může být bezzubé, ale z měkkých čelistních kostí se rychle proříznou mléčné zuby. Mléčné zuby jsou zuby dočasné a v určitém věku jsou nahrazeny zuby trvalými. Dospělý kůň má celkem 40 zubů - 12 řezáků, 4 špičáky, 12 třeňáků a 12 stoliček.
Klisny však mají špičáky velmi malé. Jak koně stárnou, jejich zuby se postupně opotřebovávají, mění svůj tvar a různě se zabarvují.



SAMČÍ POHLAVNÍ ORGÁNY

Varlata (Testis)
  • jsou to párové žlázy vejčitého tvaru. Jsou uloženy v šourku a odděleny vazivovou přepážkou.
  • skládají se z několika stovek stočených kanálků, jejichž stěny jsou pokryty zárodečnými buňkami, kde vznikají pohlavní buňky - spermie (tvorbě spermií se říká SPERMIOGENEZE). Na hlavičce spermie je vrstva akrozom, která rozpouští obal samičího vajíčka.
  • varlata vylučují samčí pohlavní hormon TESTOSTERON, který ovlivňuje tvorbu druhotných pohlavních znaků.
  • z varlat jsou spermie odváděny semennými kanálky do nadvarlat.

    Popis vajíčka a spermie


Nadvarlata

  • přiléhají k varlatům a spermie v nich dozrávají a získávají schopnost samostatného pohybu. Na spermii rozeznáváme hlavu, tělo a ocas (bičík).

Chámovody

  • jsou to trubice, které vycházejí z nadvarlat tříselným kanálkem a ústí do močové roury .

  • Přídatné pohlavní žlázy
  • jejich výměšky se mísí se spermiemi a tvoří sperma, obsahující výživné látky pro spermie a neutralizují kyselé prostředí v pochvě. Dodávají spermatu charakteristický pach.
  • jsou to semenné váčky, předstojná žláza (prostata) a Cowperovy žlázy

    Semenné váčky

    • vúsťují do močové roury společně s chámovody
    • sekret tvoří až 45% objemu ejakulátu
    • u hřebce jde až po spermatu (pro zajímavost - u býka je sekret vypuzován společně se spermatem

    Prostata
    • sekret prostaty jde současně se spermatem
    • u starých samců dochází ke zvápnění tkáně prostaty
    Cowperovy žlázy
    • sekret neutralizuje prostředí v močové trubici a pochvě

    • jde současně se spermatem (pozn. u kance až po spermatu)


Pohlavní úd (Penis)

  • je to pářící orgán samců. Jeho základem je topořivé tělísko, jehož houbovitá skladba umožňuje městnání krve v jeho drobných komůrkách a tím dochází k jeho ztopoření. Je ukončen žaludem a zasunuje se do kožní duplikatuly (předkožky).
  • po ztopoření je zasunut do pochvy, čímž umožňuje zavedení spermatu do pohlavních orgánů samice.
  • penis tedy tvoří - topořivé tělísko pyje, topořivé tělísko močové trubice, žalud a předkožka.



SAMIČÍ POHLAVNÍ ORGÁNY

aječníky (Ovaria)

  • jsou to párové žlázy, uložené ve spodní části dutiny břišní po obou stranách dělohy, zavěšené závěsnými vazy.
  • ve vaječnících se tvoří a dozrávají pohlavní buňky - vajíčka (tomuto procesu se říká OVOGENEZE). Dále vaječníky vylučují hormon ESTRON, který vyvolává říji.
  • skládá se ze dvou vrstev a to vnější korové vrstvy a vnitřní dřeňové. V korové vrstvě vaječníku jsou váčky tzv. GRAAFOVY FOLIKULY, ve kterých dozrávají vajíčka. Graafův folikul roste, vyklene se na povrch vaječníku, v říji praskne, jeho mok se vylije a strhne sebou vajíčko do nálevky vejcovodu. Tento proces se nazývá OVULACE.
  • po ovulaci na místě prasklého Graafova folikulu vzniká žluté tělísko (CORPUS LUTEUM), které zaujímá až 50% vaječníku. Není-li vajíčko oplozeno, žluté tělísko zaniká. Došlo-li k oplození vajíčka, žluté tělísko přetrvává po celou dobu březosti a produkuje hormon PROGESTERON, který zabraňuje zrání dalších folikulů a tím pádem vzniku další říje, která by mohla narušit březost.

Vejcovody (Oviductus)

  • jsou to párové, svalové, klikatě probíhající trubičky, které začínají u vaječníků rozšířenou nálevkou a na druhém konci ústí do děložních rohů.
  • během cesty vajíčka vejcovodem dochází k jeho oplození.


Děloha (Uterus)

  • je to orgán, který vytváří vhodné prostředí k uhnízdění oplozeného vajíčka a jeho vývoji v zárodek a později plod.
  • skládá se z děložních rohů, děložního těla a děložního krčku. Středem děložního krčku prochází kanálek, který se otevírá jen v době říje a při porodu.
  • stěnu dělohy tvoří hladká svalovina, kterou zevnitř pokrývá sliznice a na povrchu pobřišnice.


Pochva (Vagina)

  • je to zevní část samičích pohlavních orgánů a slouží k zavedení pohlavního údu při páření. Navazuje na děložní krček a přechází v poševní síň, která je z venku zakončena ochodem nbl. vulvou. Na přechodu pochvy v poševní předsíň je slizniční řasa, nebo-li panenská blána.
  • sliznici poševní předsíně a pochvy zvlhčují výměšky hlenových žlázek, umístěných v poševní předsíni.
  • vulva se skládá ze dvou stydkých pysků, v jejichž dolní spojce je poštěváček (CLITORIS). Na spodní části vyúsťuje močová roura.

VYLUČOVACÍ SOUSTAVA


Slouží k vylučování odpadních látek vzniklých při látkové výměně v organismu. Skládá se z ledvin a z vý močových.

Ledviny
  • jsou párový orgán, uložený v dutině břišní v bederní oblasti po obou stranách páteře
  • levá ledvina má tvar fazolovitý a pravá srdčitý (tato zvláštnost je pouze u koně)
  • jejich barva je červenohnědá a mají hladký povrch. Jsou obaleny vazivovým obalem a tukovým pouzdrem, který chrání ledviny před chladem a proti otřesům. Na vnitřním okraji je zářez, tzv. ledvinová branka, kterou do každé ledviny vstupuje tepna a vycházejí žíly a močovod.


Na průřezu ledvinou vidíme dvě rozdílné vrstvy. Vnější červenohnědá je ledvinová kůra (tzv. vrstva korová), pod je uložena světlejší, paprskovitě uspořádaná ledvinová dřeň (vrstva dřeňová) a mezi nimi je hustá síť krevních cév.

Průřez ledvinou


Základní stavební a funkční jednotkou ledvin je NEFRON:

  • je to kanálek, který začíná v kůře ledvin jako klubíčko krevních vlásečnic, nbl. glomerulus obalený Bowmanovým pouzdrem a dohromady tvoří ledvinové tělísko. Dále pokračuje jako stočený kanálek 1. řádu, pak následuje Henleova klička a stočený kanálek 2. řádu a nakonec ústí do sběrného kanálku. Jednotlivé sběrné kanálky se napojují na močovod, který odvádí moč do močového měchýře.
  • délka jednoho nefronu je 8 - 12 cm

    Nefron


  • Moč
    Moč je žlutá, vazká, zakalená tekutina charakteristického zápachu, která obsahuje ve vodě rozpuštěné zplodiny látkové přeměny (čpavek, kys. močová, chlorid sodný).
    Tvoří se v ledvinovém tělísku. Céva přivádějící krev je širší než céva, kterou krev z klubíčka odchází, proto je tlak v cévním klubíčku vysoký, což umožňuje filtrování krve. Tento filtrát je prvotní moč, která kromě vody obsahuje také živiny a soli významné pro organismus. Tyto látky se v ledvinových kanálcích vstřebávají zpět do krve a tekutina se mění na definitivní moč.
    Z ledvin moč odchází močovody do močového měchýře. Při naplnění se jeho stěny napnou a podráždí nervové zakončení. Svalovina stěny močového měchýře se stahuje, svěrač se uvolní a zvíře močí.
    Množství vyloučené moči závisí na druhu krmiva, množství přijaté vody a také na zdravotním stavu zvířete. Kůň vyloučí přibližně 5 - 8 litrů za den.

  • Močové cesty
  • zajišťují odvod moče z ledvin, její shromažďování a následný odvod z organismu
  • tvoří je:

    • močovody
    - jsou to trubice z hladké svaloviny, jimiž moč odchází z ledvin do močového měchýře

    • močový měchýř
    • je to vak uložený na dně pánevní dutiny, u samic pod dělohou a u samců pod konečníkem


    • shromažďuje se v něm moč

    • navazuje na močový měchýř a odvádí z něj moč


    • u samic vyúsťuje do poševní předsíně, u samců je vývod společný pro močové a pohlavní ústrojí


    • je ukončena kruhovým svěračem

SVALOVÁ SOUSTAVA


Základní vlastností svalu je schopnost reagovat smršťováním na podráždění. Ústřední nervová soustava vysílá ke kosternímu svalstvu stále slabé podněty a tím pádem je sval neustále v určitém napětí. To se nazývá svalový tonus.
Svaly jsou bohatě prokrvovány a po podráždění se sval nesmrští ihned, ale až po určité době. Je-li ovšem frekvence podnětu vyšší než 25 za vteřinu, přijde nový podnět do svalu ve chvíli, kdy je sval ve stavu smrštění. Sval se proto neuvolní, ale zůstane smrštěný po delší dobu. Nastává tzv. tetanické smrštění.

Svalovinu rozlišujeme:
  • hladkou - nelze ovládat vůlí jedince, např. pohyb střev
  • příčně pruhovanou - lze ovládat (je to veškeré kosterní svalstvo)
  • srdeční svalovina - zajišťuje srdeční činnost

    Každý jednotlivý sval je tvořen svalovými vlákny - FIBRILAMI. Fibrila je široká 5 - 150 mikrometrů a dlouhá až 40 cm.
    Rozlišujeme 2 druhy fibril. Aktinofibrily a mezofibrily. Aktinofibrily jsou tenké, bílé a světlé, naopak mezofibrily mají barvu červenou, jsou silné a tmavé.

    schéma aktinofibril a mezofiblri
    Při svalové práci pak dochází k zasouvání aktinofibril mezi mezofibrily.

    Ale k tomu, aby svalová práce mohla být vykonávána je zapotřebí energie. Jejím zdrojem jsou tuky (Lipidy) a cukry (Sacharidy). Sacharidy se ve formě glykogenu ukládají v játrech a později se pomocí ATP - adenosintrifosfát - přeměňuje glykogen na energetickou složku.
    Po určité době nastává při práci svalová únava a ve svalech se hromadí únavové látky (kys. mléčná, uhličitá, oxid uhličitý apod.). Cvikem sval mohutní, tak rychle se neunaví a pracuje úsporněji.

    Průřez svalu
  • v 1 cm čtverečním je 10 - 20 tisíc svalových vláken, které spolu vytváří tzv. snopce.

    Primární snopce jsou obaleny jemnou vazivovou blankou. Dále se spojují v snopce sekundární a terciální, které jsou obaleny stále silnější blánou. Spolu vytváří tzv. svalové bříško, které na obou koncích přechází v úponové šlachy, kterými je sval připevněn ke kostře.

    Svaly hlavy
    • mimické
    • vyjadřují citové vztahy zvířat
    • kruhový víčkový sval, slzný, zvedač horního pysku a nozdry, jařmový sval
    • žvýkací
    • jsou mohutně vyvinuty a je to žvýkač a tvářový sval

    Svaly trupu
    • prsní sval

    • natahovače páteře
    • jsou nad páteří

    • zpevňují páteř, natahují krk, prohýbají hřbet a umožňují vzepnutí na zadní
    • ohýbače páteře
    - jsou pod páteří, ohýbají hlavu a krk a nahrbují hřbet
    • svaly hrudních stěn
    - jsou to vnější a vnitřní mezižeberní svaly, umožňující vdech a výdech
    • bránice
    • mohutný plochý sval oddělující hrudní dutinu od břišní

    • prochází jí jícen, srdečnice a zadní dutá žíla. Je to hlavní dýchací sval
    • svaly břišních stěn
    • patří sem 4 svaly - vnější šikmý břišní sval

    • vnitřní břišní sval

    • přímý břišní sval

    • příčný břišní sval

    Svaly přední končetiny
  • svaly připojující končetinu k trupu - k trupu upevňuje sval kápový a pod ním sval kosočtverečný. K hlavě připojuje sval kývač a k trupu přitahuje končetinu hluboký prsní sval a povrchový prsní sval.
  • svaly plece - obalují lopatku a pažní kost. Je to natahovač a ohýbač ramenního a loketního kloubu . Nejmohutnější je trojhlavý sval pažní.
  • svaly předloktí - natahovače a ohýbače zápěstí a prstů.


    Svaly zadní končetiny
  • svaly pánevní - je to povrchový hýžďovec a střední hýžďovec
  • svaly stehenní - obalují stehenní kost. Patří sem ohýbače a natahovače stehenního a hleznového kloubu.
  • svaly bérce a konce končetiny - ohýbače a natahovače hleznového a patního kloubu a kloubů prstů.

Všechny buňky, tkáně a orgány živočišného těla potřebují ke své činnosti a životu neustále kyslík a živiny a současně neustálé odvádění zplodin látkové přeměny. Tyto úkoly plní krev, která stále proudí v uzavřené soustavě trubic, tj. v krevním oběhu.

Krev tedy v organismu plní tyto funkce:

  • přináší živiny a kyslík buňkám
  • odvádí zplodiny látkové přeměny
  • přináší hormony jednotlivým orgánům
  • řídí a udržuje tělesnou teplotu (37,5 - 38,5°C)
  • chrání před nemocemi (bílé krvinky)
  • reguluje množství vody a soli v těle

    Množství krve - 7,5 - 10,5% hmotnosti koně, tj asi 48L.



    KREV
  • je neprůhledná, červená tekutina

    • skládá se z:
    • krevní plazmy



    • krevních tělísek
    • červených krvinek (Erytrocytů)



    • bílých krvinek (Leukocytů)



    • krevních destiček (Trombocytů)
    • krevního prachu (Hemokonie)

    Krevní plazma
  • je tekutá část krve, jantarové barvy a obsahuje 90% vody a 10% sušiny. Z toho 9% je organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.

    Erytrocyty
  • jsou to buňky okrouhlého tvaru, u savců nemají jádro, ale u ptáků ano
  • obsahují červené krevní barvivo hemoglobin - je to bílkovinná látka, obsahující železo. Na železitou složku hemoglobinu se při dýchání váže kyslík, který se v tkáních předává buňkám - dochází k okysličení buněk a naopak dojde k vázání oxidu uhličitého, který hemoglobin odvádí do plic.
  • neustále se tvoří v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa
  • v 1 mm krychlovém je jich asi 7 000 000. Množství samozřejmě ovlivňuje věk, pohlaví, výživa a zdravotní stav.
  • životnost červených krvinek je několik týdnů, nejvíce však 120 dní
  • odumřelé krvinky se vstřebávají ve slezině

    Leukocyty
  • jsou to buňky s jádrem, nemají stálý tvar, neobsahují hemoglobin, ale jejich barva je žlutozelená
  • samostatně se pohybují, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor a na povrch sliznice.
  • mají schopnost pohlcovat mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání. Tato schopnost se nazývá fagocytóza.
  • v 1 mm krychlovém je přibližně 7000 bílých krvinek, počet se mění podle zdravotního stavu a na 1 krvinku připadá asi 700 - 1000 erytrocytů.

    Trombocyty
  • jsou to drobná krevní tělíska, nepravidelného tvaru, jsou křehké a u savců nemají jádro
  • žijí 3 - 5 dnů a podílí se na srážlivosti krve
  • při krvácení, když se krev dostane do styku se vzduchem se destičky shlukují a rozpadávají. Uvolňují enzym trombokináza, jehož působením vzniká nerozpustný fibrin a krev vytváří sraženinu
  • v 1 mm krychlovém je jich zhruba 300 000

    Hemokonie
  • tvoří se z uhynulých rozpadlých červených krvinek



    KREVNÍ OBĚH
    Tvoří ho vlásečnice, žíly, tepny, srdce a slezina.

    Vlásečnice (Kapiláry)
  • jsou to nejtenčí cévy, které tvoří husté sítě
  • jejich stěnami dochází k přenosu živin do tkání a naopak přechodu produktů výměny látkové z tkání do krve.

    Žíly (Vény)
  • jsou cévy, které vedou krev do srdce
  • jsou uloženy při povrchu těla a jsou vidět pod kůží

    Tepny (Artérie)
  • jsou cévy, které vedou krev od srdce
  • v těle jsou uloženy hlouběji

    Srdce (Cor)
  • je to dutý svalový orgán
  • rozlišujeme na něm 4 povrchové vrstvy:
    1. Osrdečník (PERIKARD) - je to vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky. Prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce.
    2. Vnější vrstva (EPIKARD) - blána, vlastní vnější vrstva srdce
    3. Vlastní srdeční sval (MYOKARD)
    4. Vnitřní sval (ENDOKARD)

    Složení srdce:
    Dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní.

    Spojení srdce s cévní soustavou je:
  • 5 - 8 plicními žílami
  • přední a zadní dutou žílou
  • srdečnicí (Aortou)
  • plicní tepnou (Plícnicí)

    Krev může plnit svoji funkci jen když je v cévní soustavě v neustálém pohybu. Tento pohyb zajišťují rytmické pohyby srdce, které vhání krev pod tlakem do srdce. Srdeční tep se skládá ze dvou fází:
  • Systoly - při systole se srdce smršťuje a vhání krev do cév.
  • Diastoly - při ní srdce ochabuje a naplní se krví.
    Systola předsíní nastává současně s diastolou komor. Tyto rytmické pohyby udržují krev stále v jednosměrném pohybu.


    Podle funkce a průběhu cév dělíme krevní oběh na 3 části:

    1. Malý krevní oběh (plicní)
  • začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků. Zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 5 - 8 plicních žil, které ji vedou do levé předsíně.

    2. Velký krevní oběh (tělní)
  • z levé předsíně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk. Do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý. Tato odkysličená krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně.

    3. Vrátniční krevní oběh (jaterní)
  • představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně.


    Slezina (Lien)
  • nachází se v levé polovině dutiny břišní
  • je plochá , oproti jiným druhům zvířat má trojúhelníkovitý tvar a fialovou barvu (např. u skotu je šedá, u ostatních zvířat hnědočervená a má podlouhlý tvar)
  • na povrchu je pouzdro, ze kterého prostupují do vnitřní tkáně přepážky, které dělí slezinu na větší počet oddílů. Uvnitř je dřeň, bohatá na mízní uzlíčky a červené a bílé krvinky.
    • má tyto funkce:
    • je zásobárnou krve - má hemopoetickou funkci
    • vytváří se zde bílé krvinky a ochranné látky organismu (protilátky)
    • filtruje krev

TRÁVICÍ SOUSTAVA


Trávicí soustavu tvoří orgány, ve kterých probíhá metabolismus živin a formování nestrávených zbytků do výkalů. Tyto orgány jsou umístěny za sebou tak, jak se postupně podílí na zpracování potravy. Potrava projde trávicím traktem za 38 - 48 hod.
Trávicí soustavu tvoří:
  • trávicí trubice
  • trávicí žlázy


TRÁVICÍ TRUBICE

Stěna trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev. Vnitřní stěnu tvoří sliznice, na ní je podslizniční vazivo, další vrstvou je hladká svalovina a na povrchu se nachází pobřišnice.
Jinak trávicí soustavu tvoří:

Dutina ústní
  • je přizpůsobena k uchopení, rozmělnění a proslinění potravy. Vpředu je ohraničena velmi pohyblivými pysky, z boku tvářemi a žvýkacími svaly . Strop tvoří tvrdé a měkké patro a na spodině je jazyk.
  • jazyk má 3 části a to volný, velmi pohyblivý hrot, méně pohyblivé tělo a kořen jazyka. Tvoří ho žíhaná svalovina a na jeho povrchu jsou nitkovité bradavky, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky.
  • zuby tvoří řezáky ( INCISIVI ), špičáky ( CANINY ), předstoličky ( PREMOLARES ) a stoličky ( MOLARES ).
  • do dutiny ústní vúsťují slinné žlázy, které reflexně vylučují při žvýkání sliny, obsahující enzymy PTYALIN a MUCIN, které se podílejí na počátku trávení. Produkce slin je až 20L za den.

    I C P M - zkratky zubů
    zubní vzorec hřebce = 3 1 3 3 - horní čelist
    3 1 3 3 - spodní čelist

    zubní vzorec klisny = 3 0 3 3 - horní čelist
    3 0 3 3 - dolní čelist


    Hltan
  • zde se kříží cesta dýchací s cestou trávicí.

    Jícen
  • probíhá po levé straně průdušnice a dopravuje potravu do žaludku. A protože kůň má jiné vústění jícnu do žaludku než má člověk, nemůže zvracet!

    Žaludek
  • kůň má jednoduchý žaludek, který má obsah 15L. Je vystlán žlaznatou sliznicí narůžovělé barvy.
  • dochází zde k štěpení cukrů, bílkovin a částečně tuků. Na trávení se podílí žaludeční šťávy, které obsahují PEPSIN (štěpí bílkoviny) a kys. solnou (štěpí cukry).

    Tenké střevo
  • skládá se ze 3 částí a to dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Na vnitřní straně střeva jsou krátké výrůstky - klky, které posouvají potravu.
  • v celém tenkém střevě dochází k vstřebávání živin přes stěnu střevní do krevního oběhu.
  • do tohoto střeva vúsťují játra, jejichž produkt žluč se podílí na trávení tuků. Dále sem ústí slinivka břišní, která vylučuje pankreatické šťávy.

    Slepé střevo
  • je součástí tlustého střeva, má obsah 50L a probíhá zde kvašení zejména buničiny. Žijí zde nálevníci a prvoci.

    Tlusté střevo
  • zde končí trávení tuků, dochází zde k zahušťování nestrávených zbytků, které se formují do výkalů a konečníkem odchází ven.
  • dělí se na velký a malý tračník

    Konečník
  • tvoří ho dva svěrače a to vnitřní svěrač, který je tvořen hladkou svalovinou a vnější svěrač, který je ze svaloviny příčně pruhované.


    TRUS
    Má zelenohnědou barvu, je soudržný a lesklý. Velikost kobylinců se pohybuje kolem 5 cm.
    Kůň kálí po 2 - 3 hodinách a za 24 hod. vyprodukuje 10 - 20 kg trusu.


    TRÁVICÍ ŽLÁZY
    Patří sem žlázy nacházející se ve stěně trávicí trubice a přídatné žlázy, tj. slinné žlázy, slinivka břišní a játra.

    Slinivka břišní (Pankreas)
  • leží v blízkosti žaludku a vúsťuje do tenkého střeva.
  • vylučuje pankreatické šťávy bohaté na enzymy TRYPSIN (štěpí bílkoviny), AMYLÁZU (štěpí cukry) a LIPÁZU (štěpí tuky).
  • protože je to žláza s vnitřní sekrecí vylučuje hormon INZULIN, který reguluje hladinu cukru v krvi.

    Játra (Hepar)
  • jsou největší trávicí žlázou (3 - 10 kg) a skládají se z několika laloků. Ukládají se v nich živiny a vitamíny, jsou zásobárnou krve, krev se zde zbavuje škodlivin a odpadních látek, které potom vylučují ledviny.
  • vstřebané živiny se zde syntetizují. Z jednoduchých cukrů vzniká glykogen, z aminokyselin bílkoviny apod.
  • vytváří se v nich žluč a protože kůň nemá žlučník, je žlučovody vedena do tenkého střeva, kde se podílí na trávení tuků.

NERVOVÁ SOUSTAVA


Základem nervového ústrojí je nervová buňka - NEURON.
Tato buňka se skládá z:
  • těla buňky


  • výběžků
  • dendritů - nesou vzruch do buňky


  • neuritů - nesou vzruch z buňky

Spojení jednotlivých nervových buněk je uspořádáno tak, že neurit jedné nervové buňky je spojen s dendritem druhé nervové buňky. Spojení nervových buněk vytváří synapse (zápoje), ve kterých dochází k předání vzruchu.


Každá změna, která podráždí nervovou buňku se nazývá podnět a nervové buňky, které přijímají podněty z vnějšího prostředí se nazývají receptory.
Máme 2 druhy receptorů:
  • EXTERORECEPTORY - zachycují vnější podráždění (např. štípnutí)

  • INTERORECEPTORY - přenáší vnitřní podráždění (např. hlad)

Podnět vyvolá podráždění, které se přenese do centra, kde se mění na vzruch. Nervová vlákna, která vedou vzruchy z tkání a orgánů do nervových center jsou vlákna dostředivá a ta která vedou vzruchy z nervových center orgánů a tkání jsou vlákna odstředivá.


Nervovou soustavu dělíme na:
1. CNS - centrální nervovou soustavu
2. ONS - obvodovou nervovou soustavu
3. VNS - vegetativní nervovou soustavu



CNS - CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
Skládá se z mozku a míchy

Mozek
  • je uložen v dutině lebeční a tvoří jej:

    • velký mozek
    • přední mozek
    - mozkové polokoule



    - čichový mozek


    • mezimozek



    • střední mozek


    • zadní mozek
    • mozeček


    • most


    • prodloužená mícha

    Mozkové polokoule
  • jsou tvořeny na povrchu z šedé mozkové kůry a uvnitř bílé hmoty. Jsou nejvyšším orgánem nervové soustavy, řídí veškerou činnost organismu.

    Čichový mozek
  • je centrem čichového ústrojí. Je jen průměrně vyvinutý (značně vyvinutý je např. u šelem).

    Mezimozek
  • řídí dechový aparát, srdeční činnost, pánevní orgány, termoregulaci a hospodaří s cukry, vodou a solemi.

    Střední mozek
  • je centrem zrakového a sluchového centra, pohybových reflexů a jsou v něm nervové dráhy, které spojují zadní mozek s předním mozkem.

    Mozeček
  • je v něm centrum pro regulaci pohybu, udržování rovnováhy, polohy těla a končetin.

    Most
  • leží pod mozečkem a je to spojnice s míchou.

    Prodloužená mícha
  • řídí dýchání, reflexní děje (sání, polykání, kýchání, slinění a slzení) a krevní oběh.


    Mícha
    Navazuje na prodlouženou míchu, prochází páteřním kanálkem a končí v křížové oblasti. Meziobratlovými otvory vystupují z míchy míšní nervy krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní.
    Je složená z vnitřní šedé hmoty ve tvaru "H" a na povrchu je pokryta bílou hmotou.



    ONS - OBVODOVÁ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Tvoří ji síť nervů, které prochází všemi tkáněmi a orgány a jsou spojeny s CNS.

    Podle místa výstupu dělíme nervy na:
  • mozkové nervy - inervují (ovládají) orgány hlavy (př. čichový, trojklaný, zrakový, okohybný, jazykohltanový, sluchově rovnovážný,...)
  • míšní - inervují trup a končetiny

    Dále ještě rozlišujeme nervy:
  • dostředivé - vedou vzruchy do CNS
  • odstředivé - vedou vzruchy od centra do těla



    VNS - VEGETATIVNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Řídí činnost ústrojí, které nepodléhá vůli jedince (trávení,...). Je řízena centrální nervovou soustavou.
    Inervuje všechny tkáně těla, řídí jejich růst, výživu, působí na hladkou a srdeční svalovinu.

  • Rozeznáváme 2 typy VNS:

    SYMPATIKUS
  • vybíhá z každého obratle míchy.
  • po určitých úsecích vytváří uzliny - GANGLIA. Z ganglií se sympatikus bohatě větví a vstupuje do vnitřních orgánů - působí na rozkladné procesy.
  • působí přes den

    PARASYMPATIKUS
  • působí až v noci
  • také se bohatě větví na ganglia

    Sympatikus a parasympatikus působí navzájem protikladně (vzájemně se doplňují).



    ČINNOST NERVOVÉHO ÚSTROJÍ

    Nervové ústrojí přijímá z vnějšího i vnitřního prostředí vzruchy, vede je do ústředí, kde se zpracují a vyvolají přiměřenou reakci. Základním projevem činnosti nervového ústrojí je REFLEX. Je to převod vzruchu z přijímacího orgánu, neboli receptoru do nervového ústrojí a z ústředí k výkonnému orgánu - efektoru. Dráha, po které reflex probíhá se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK.


    Reflexy rozeznáváme:
  • nepodmíněné - zvíře se s nimi již rodí (např. dýchání, slinění, sání, polykání,...). Jsou poměrně stálé a nemění se po celý život. Patří sem i instinkty - pohlavní, potravový a obranný.
  • podmíněné - jsou získané, vznikají při dlouhodobém působení nebo opakování určitých podmínek. Jsou nestálé, dočasné a při změně podmínek zaniká. Umožňují zvířatům přizpůsobit se proměnlivému životnímu prostředí - tato schopnost se nazývá adaptace.

DÝCHACÍ SOUSTAVA


Orgány dýchací soustavy zajišťují výměnu plynů mezi organismem a prostředím, tedy příjem kyslíku a vylučování oxidu uhličitého.
Skládá se z těchto orgánů:
  • vlastních dýchacích orgánů
  • dýchacích svalů


Dýchací cesty
Tvoří je dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky a průdušinky.

Nosní dutina
  • začíná nozdrami a končí dvěma nosními průchody do hrtanu. Vpředu je vystlána růžově červenou dýchací sliznicí, která zachycuje prach a zvlhčuje přijatý vzduch. V zadu je bledě žlutá sliznice čichová, jejíž hlenovité žlázy vylučují hlen, který chrání a zvlhčuje sliznici.

    Hrtan
  • je to krátká trubice, složená z pěti chrupavek, které jsou vzájemně spojeny klouby, svaly a vazy. Uvnitř je vystlán sliznicí. Je zde uloženo hlasové ústrojí, které tvoří dvě pružné vazy napnuté mezi štítnou chrupavkou a chrupavkami koncovými. Hlasové vazy a svaly tvoří společně se sliznicí tzv. hlasivky. Mezi nimi je průchod zvaný Hlasová štěrbina.

    Průdušnice
  • je trubice složená z chrupavčitých prstenců a spojuje hrtan s plícemi. Při kořeni plic se rozděluje na pravou a levou.

    Průdušky
  • přivádějí vzduch do plic a dělí se na stále jemnější a jemnější průdušinky.

    Průdušinky
  • jsou ukončeny plicními alveolami.


    Dýchací orgány

    Plíce
  • jsou umístěné v dutině hrudní
  • na povrchu je kryje poplicnice
  • dělí se na pravou a levou polovinu, které spojují průdušky. Ty se v plicích dále dělí na jemné průdušinky, ukončené plicními sklípky, neboli plicními alveolami, kde dochází k výměně plynů = vzdušný kyslík je vázán na hemoglobin erytrocytů. Zpětně je uvolňován oxid uhličitý.

    Dýchací svaly
  • jsou svaly dutiny hrudní, zejména mezižeberní, břišní a prsní svaly a bránice.

    Mechanika dýchání
    Při vdechu
  • rozšíří se mezižeberní prostory, uvnitř hrudního koše se zmenší tlak, bránice se vychlípí do dutiny břišní, plíce se roztáhnou a nasávají vzduch.

    Při výdechu
  • naopak dýchací svaly ochabnou, bránice se vyklene zpět do dutiny hrudní, zvýší se vnitrohrudní tlak a plíce se zmenší.

    Vdechovaný vzduch obsahuje:
    • 21% kyslíku
    • 78% dusíku
    • 0,03% oxidu uhličitého
    Vydechovaný vzduch obsahuje:
    • 16% kyslíku
    • 78% dusíku
    • 4,6% oxidu uhličitého
    • vodní páry

    Rozeznáváme 3 druhy dýchání:
  • vnější - je to výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi
  • vnitřní - dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a alveolami
  • tkáňové dýchání - výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi.


Komentáře k článku

Menu

O mně

AHOJ MRKNI SE I NA MOJI DRUHOU STRÁNKU O KOČKÁCH A PSECH. PŘEJI PŘÍJEMNOU ZÁBAVU. http://jorksir.p-c.cz/

Poslední články

OČKOVÁNÍ KONÍ
KOŇSKÉ CITÁTY
POVÍDKY O KONÍCH
POSTROJ K JÍZDĚ NA KONI
KOŇSKÉ HVĚZDY

Náhodné fotografie

Náhodná fotografie
Náhodná fotografie
Náhodná fotografie

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek